Žijeme v turbulentní době. Změna by mohla být její měnou a schopnost flexibility výherní jackpot. S realistickým vhledem můžeme tvrdit, že náš svět je jedna velká válečná zóna. Proti sobě stojí různé národy, odlišné rasy, rozdílné generace, jiné názory a perspektivy.
Bojuje se o území, o moc, o postavení, o pochybné jistoty a nejistou pravdu, o všechno možné. Věříme-li, že vnější svět je odrazem toho vnitřního, mohli bychom zachytit smutný závan upadajícího nitra naší společnosti. Dokud ale dýcháme, dokud po Zemi chodíme, můžeme si zvolit, čemu věnujeme pozornost. Ať chceme nebo ne, ať jsme si toho vědomi, nebo ne, mír či touha po míru se propisují do mnoha vrstev individuálního i kolektivního bytí – od vztahu nás samých k sobě, přes mezilidské vztahy, také vztahy mezi národy, rasami, či náboženstvími, až po vztah člověka s přírodou a s prostředím, ve kterém žije. Je jen na nás, zda budeme vyhledávat cesty, jak krůček po krůčku kultivovat to, co chceme, aby se propisovalo do naší reality.
Oslavy fází slunce
Mnohé původní národy a kmeny namísto prázdných novodobých konzumních tradic, kterými by je dnešní západní společnost ráda zlákala, stále udržují oslavy reagující na pohyby odehrávající se v přírodě. Přírodní jevy stály našim předkům v roli pomyslné osy měření času a toku roku, přičemž fází slunce k oslavování je minimálně osum. Jedním z hlavních svátečních dní je i podzimní rovnodennost, která letos připadla na nedělní odpoledne 22.9. 2024. V tento den slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Den je stejně dlouhý jako noc. V dřívějších dobách i na našem území lidé v takové dny navštěvovali významná kultovní místa, vykonávali nejrůznější rituály a oslavovali fáze slunce tancem, zpěvem, hrou, modlitbou a dalšími společnými aktivitami.
Zájem o obnovování starých tradic a oslav, které jsou v souladu s přírodou, v posledních letech narůstá, obdobně tak i snahy o prohlubování vztahu s živoucím světem, který nás obklopuje a hledání cest, jak s ním žít v symbióze.
Jedním z aktérů na tomto poli je i spolek Alopé, který otevírá prostor pro zástupce všech ras, náboženství a spirituálních směrů, aby si mohli vzájemně naslouchat a sdílet moudrost předků i současné vědění.
A tak v rámci letošní rovnodennosti uspořádali členové spolku neobvyklé setkání lidí, které bychom mohli nazvat šamany a léčiteli, nositeli moudrosti, kterým bylo předáno starodávné vědění a tradiční způsoby, aby se vzájemně podělili o své perspektivy, a aplikovali letité přístupy a techniky do rituálu zaměřeného na kultivaci vnitřního i vnějšího míru. Toto setkání proběhlo v Podhradí, malebné vesničce, která se nachází ve středu naší země, na úpatí kopce, na němž sídlí zřícenina hradu Lichnice. Samotný rituál pak našel své místo na kopci, v objetí zříceniny Lichnice.
Synchronicita předchází setkání
Jeden ze zakladatelů spolku Alopé – Jan Bím, průvodce krajinami vnějšími i vnitřními, facilitátor kruhové komunikace a lektor meditací, několikrát zmínil: “Celé setkání bylo vedeno synchronicitou”. Co to ale znamená?
Podle Carla Gustava Junga je “synchronicita” označením pro nekauzální však smysluplné souvislosti. V tomto případě tedy sled na sebe navazujících událostí, které ačkoliv nebyly řízeny, smysluplně dovedly původní myšlenku ke zdárné realizaci.
Na veřejné přednášce organizované Nadačním fondem Sarava foundation, která proběhla den po podzimní rovnodennosti a vynesla témata a poznání načerpána na rituálu do prostoru filozofické fakulty Univerzity Karlovy, pak Jan Bím sdílel průběh eskapády událostí spojený s organizací tohoto pětidenního “zasedání”, kterého se zúčastnilo cca dvacet lidí ze šesti zemí. Celkem byli přítomni dva mayští stařešinové, kněží Lucia Raymundo Lopez a Juan Leon Meija z Guatemaly, sibiřská šamanka Ludmila, a další čtyři iniciovaní šamani v sibiřské (tuvinské) tradici – Grit Einsiedel (Německo), Torsten Petzold (Německo), Tomas Hyndrak (Francie / Česko), Turaj Bölükbasi (Turecko). Kromě členů spolku Alopé pak byli přítomni ještě překladatelé z různých jazyků, filmařka a kuchařky.
Rituál podzimní rovnodennosti - cesta k míru
Propojit praktikující z různých kultur byl v některých ohledech oříšek. Představy a očekávání spojená s průběhem rituálu, aby se dodržely zvyklosti dané tradice, můžou eventuálně narušovat úsilí o propojení přístupů a pomyslné uvolnění se do procesu, který se na pozadí stejně odehrává.
Účastníci se na místě shromáždili již ve čtvrtek. Páteční den byl věnován dosednutí, vzájemnému propojení, sdílení a přípravám. Sobota pak očistným rituálům, které na sebe plynule navázaly bez jakéhokoliv plánu. Do poslední chvíle však nikdo netušil, co přesně bude to, co se odehraje v neděli. Bylo však jasné, že sobotní program tomu položí základní stavební kameny. Mezi všemi panoval konsensus, že pokud se má vykonat spirituální práce, je nezbytné, aby se nejprve všichni očistili.
Začalo se očistou dle sibiřské – tuvinské – tradice, kterou vedla šamanka Ludmila spolu s dalšími, výše zmíněnými, šamany. V této tradici je zvykem, že ten, kdo provádí spirituální práci je oděn do speciálního oděvu, pláště, kterému sám přidává nejrůznější atributy jako výraz vděčnosti za podporu v odvedené práci. Tyto atributy (různé ozdoby, třásně atd.) slouží mj. k ochraně šamana při praxi spirituální práce. V rámci očisty se pracovalo s různými nástroji – vykuřovadly, šamanským bubnem, zvuky nejrůznějších zvonečků a rolniček a také se zpěvem a tancem. Jedním z nástrojů, který všichni měli, je bič, jež podle víry tohoto učení dokáže vyhnat zlé duchy. Jeho sílu jsme všichni pocítili, když jsme během očisty pár ran bičem schytali. V rámci závěrečné fáze požehnání jsme také obdrželi zprávu od každého šamana. Vzkaz určený našemu srdci.
Po ukončení rituálu v tuvinské tradici přišli na řadu mayští kněží nana Lucia a tata Juan. Jejich práce je velmi propojená s elementem ohně, se kterým oba promlouvají, přinášejí mu dary, sdílejí modlitby a přistupují k němu doslova jako ke spojenci. Nana Lucia vysvětlila, že k tomu, abychom mohli vykonat rituál posilující a podporující mír, je důležité nejprve nastolit mír ve svém nitru. Jala se slova a jako průvodce krajinami vnitřními nás provedla skrze meditaci komorami našeho vlastního hradu. Měli jsme tak možnost si v něm patřičně uklidit a urovnat vztah se sebou, s předky a rodinou, s přírodou a světem kolem nás. Pak přišel na řadu závazek – příslib toho, jakým člověkem chceme být, jak chceme nadále přispívat zvyšování kolektivní kvality života a celkové prosperity. Jak se my sami můžeme podílet na tom, aby se stav “matky Země” nezhoršoval, jak se my sami můžeme stát tou změnou, kterou bychom toliko potřebovali vidět i ve světě.
Není však pravdou staletou, že náš svět začíná i končí u nás samotných?
Sobotní očista se natolik hluboce dotkla vědomí zúčastněných, že nedělní rituál zdál se být spíše dokonáním práce, která už proběhla. Staré české přísloví “Zameť si před vlastním prahem”, jakoby v ohledech míru platilo hned několikanásobně – mír není jen pocit, nýbrž výsledek jeho každodenní kultivace v individuálním odrazu. Poté, co jsme měli možnost provést individuální sobotní “úklid”, jsme pak v míru tiše přihlíželi dokonání rovnodennostního rituálu.
Jiskra pro svět
Mohli bychom to vnímat jako takový malý experiment – propojování lidí s různými kořeny, kteří posvítili do odlišných zákoutí svého bytí a zároveň tak kolektivního vědomí, aby se na pozadí odehrálo, co je třeba, a aby spolu posdíleli, čemu se doposud naučili, obohatili jeden druhého. Společným rituálem pak stvrdili nové poznání, prolnuli vnitřní a vnější a zaseli semínko pro další práci.
Téma míru bylo přítomné v mnoha aspektech, které společně tkaly tapiserii rituálu podzimní rovnodennosti od respektu a úctě k rozličným přístupům práce, přes symbolické předměty až po sdílení vhledů, které pomyslně zažehly jiskru pro další kroky všech účastníků.
Nana Lucia následně provedla meditací smíření i na Filozofické fakultě a tak pro všechny, kdo by snad chtěli věnovat chvíli svému bytí v míru a přispět tak i tomu kolektivnímu, je k nalezení záznam z akce na stránkách www.aktivace-potencialu.cz.
Článek napsala Eva Césarová a byl publikován v listopadovém čísle časopisu Psychologie Dnes.
