Dílna Radka a Elišky

“Kráčím lesem, ticho šumí v listí, s vděčností beru jen darované…a v rozklad spějící měním v nástroje.”

Při svých toulkách přírodou, jsem vedený sbírat pouze ty části stromů a keřů, jež přirozeně odumřely a vyschly. Vždy následuji, co mi, který kus dřeva dovolí, sleduji linie dřeva, která ustanovuje tvar konečného kuripé či Tepi. Proto je každé kuripé a Tepi jiné a jest výsledkem originality  prostředí, kde jako semínko upadlo do půdy, vzklíčilo , zakořenilo, rostlo a žilo svůj sen. Zhynulo a poté mě zavolalo… a stále žije svůj sen. Jeho cesta pokračuje. Pak skrze dřevo promlouvá barva a malba, kterou se Eliška nechá vést a zavádí nás skrze ní do různých světů v bohatosti detailů.