Amazonie: Bod zlomu - Sarava

Amazonie: Bod zlomu

“Ty víš, že přijdeme o Amazonii? Že to prales prostě už nemůže zvládnout?”, replikuji sdělení předchozího dne od Štěpána Baka z projektu Sarava svému kamarádovi Erikovi Liepmannovi z projektu Forest.ink. “Ano. Tohle už jsem přijal dávno. A stejně budeme dělat všechno pro to, abychom to co nejvíce oddálili,” odpovídá s ledovým klidem však srdečnou jasností.

Ačkoliv se téměř neznají, mají toho Erik se Štěpánem mnoho společného. Jednou z hlavních věcí je, že oba věnují podstatnou část svého času na pomoc Amazonii, tamějším obyvatelům a zachování jejich moudrosti – vědomého přístupu k životu na Zemi a jisté planetární kosmologie, kterou si z generace na generaci předávají. Nutno dodat – bylo by mylné domnívat se, že co indián to učený z nebe spadlý. Není jich mnoho, ale jsou.
Dalším společným znakem, který na první pohled nedávají znát je, že si oba uvědomují, že jejich úsilí nesměřuje k záchraně pralesa nebo zachování jeho jedinečné biodiversity, ani k zachování domorodé kultury, nýbrž spíše k oddálení nezvratného.

Sarava je projekt podporující brazilské indiány, který před lety založili Štěpán spolu s Lucií Havlínovou. Přiváží ručně vyráběné produkty od svých přátel indiánů, z domorodých kmenů a rodinných firem v Brazílii. Jejich prodejem je podporují a také vytvářejí aktivity vedoucí k šíření tradičních hodnot těchto původních kultur. Letos jsme společně založili i Nadační fond, za účelem ještě přímější podpory indiánů. www.sarava.cz

Forest.ink založila před lety Petra Hlaváčková za účelem sbírání podpory pro ekvádorský projekt (partnerskou organizaci) Bosque Medicinal, která skupuje a permakulturně kultivuje pozemky, které ohrožují zájmy pytláků a těžařů. Forest.ink mj. organizuje dobrovolnické výpravy do ekvádorského pralesa, a nabízí tak lidem, aby na vlastní kůži prožili dobrodružství v srdci amazonského pralesa. Ve spolupráci s Mendelovou Univerzitou podporují vědecké projekty studentů. www.forestink.net

Bohatství pro všechny

Předtím, než se ponoříme hlouběji do tématiky dramatického úpadku amazonského pralesa, a rovněž i původního způsobu života a moudrosti tamějších obyvatel, stojí za to zmínit, proč bychom se vůbec o toliko vzdálenou přírodu měli zajímat.

Na jedné straně můžeme vnímat mnohé přírodní dary, které pomalu ale jistě integrujeme i do naší společnosti. V poslední době nastal doslova boom s tzv. “super foods” tedy našemu organismu extrémně prospěšnými potravinami – doslova vitamínovými bombami, jako jsou  CamuCamu, které obsahuje 10x více vitamínu C než pomeranč, Açaí, Cupuacu, Lucuma, Maca, nebo také povzbuzující Wayusa, či Guarana a další výživné plody. V největší tropické lékarně nalezneme přírodní medicíny jako např. “všelék” ve formě Sangre de Drago (dračí krve),  Una de Gato (kočičí dráp), jehož odvar poléčí i neústupnou horečku, či další protizánětlivé a imunitu posilující rostliny jako Wira Wira nebo Chuchuhuasi.

Z pralesa také pocházejí medicíny, které neléčí jen fyzické tělo, ale dotýkají se našeho nitra – vizi rozjasňující Sananga, Tabák ve všech jeho formách – od mapacha až po Rapé, a nutno zmínit i psychoaktivní nápoj Ayahuasku – její pověst jí předchází a její údajně blahodárné léčivé účinky vyhledávají dnes tisíce, ba miliony lidí. Málokdo ale ví, že i stávající farmaceutický průmysl velmi často čerpal svou inspiraci u domorodých kmenů (údajně celosvětově až 40%), nicméně o reciprocitě se tady bohužel vůbec mluvit nedá.

Po generace předávané poznání léčivých rostlin bylo farmaceuticky syntetizováno a na původ léku už si nikdo ani nevzpomene.

“Do pralesa jsme vnesli nauku “bílé tváře” (nás dobyvatelů a potomků konkvistadorů) touto naukou jsou nabídka a poptávka. Soudobého indiána jsme zatáhli do mašinérie obchodování a konzumu. Vtáhli jsme ho do těchto konceptů z důvodu, že sedí na velkých pralesních pokladech – kvalitní dřevo, nerosty, rostlinné medicíny, ale také pradávné nauky. Jak můžeme vidět, přírodní bohatství si často bereme bez zeptání, avšak pradávné nauky, medicínské a léčitelské učení indiánů je zcela nezbytné přebírat zodpovědněji. Je jen na nás , jestli z Ayahuasky, vytvoříme Ayahuaskový turismus a z kakaa uděláme čokoládu milku, která se skutečnou čokoládou nemá nic společného. Je jen na nás jestli budeme dál kráčet v agonii a z pradávných nauk uděláme jen další produkt konzumu.“

Lucie Havlínová, projekt Saravá

Prales na sklonku života?

The Times patří k seriózním médiím naší doby. Podporováni Centrem Pulitzer vydali se reportéři před časem na místo činu zjistit, jak to s pralesem a jeho úpadkem doopravdy je. Výstupy z této expedice staly se opěrnými body tohoto článku.
V rozsáhlé reportáži nadepsané kapitálkami “AMAZONSKÝ DEŠTNÝ LES JE TÉMĚŘ PRYČ” autoři udávají, že “již byla ztracena téměř pětina pralesa” (v době napsání jejich článku odlesnění dosahovalo asi 17%), a také, že “vědci se domnívají, že bodu zlomu bude dosaženo při 20 až 25 % odlesňování.” Na stejné stránce se nachází počítadlo, které nejspíše v nějakém precizně vypočítaném algoritmu mapuje pravděpodobný kontinuální úbytek pralesa. Tento ukazatel dnes, o pouhé dva roky později, nekompromisně ukazuje 27% odlesnění. Ještě více alarmující však je, že pakliže bude odlesňování pokračovat ve stávajícím tempu (a můžeme se domnívat, že není důvod, aby nepokračovalo), v roce 2030 bude pravděpodobně Amazonie již bez stromů.

 

Amazonský prales, plíce světa, je na 10 miliónů let starý. Rozlehlé povodí Amazonky, které je domovem více než 390 miliard stromů, vládne Jižní Americe a je bezkonkurenčním hnízdem biologické rozmanitosti. Doklady o migraci prvních lidí ze Střední Ameriky do Amazonie jsou staré na 13 000 let. Tehdy žilo v tamějších opevněných osadách až 10 miliónů kmenů.
A teď.. Nalijme si čistého vína: Amazonský deštný prales podle výzkumníků dosahuje kritického „bodu zvratu“, po kterém již nemusí být schopen vzpamatovat se z událostí dříve běžných, jako jsou pravidelná sucha a lesní požáry.
Na počátku měsíce března, tedy ani ne měsíc poté, co započala válka na Ukrajině, světovým mediálním prostorem proběhly zprávy, že se brazilský prezident Bolsonaro snaží využít nestabilní pozornosti světa k tomu, aby připravil prales (a domorodé lidi v něm žijící) o další půdu, tentokrát tu, která se řadí mezi chráněná území. Jair Bolsonaro zašel dokonce tak daleko, že na Twitteru zdůvodnil těžbu zdrojů z amazonské půdy poukázáním na nedostatek způsobený ruskou invazí na Ukrajinu. “S válkou mezi Ruskem a Ukrajinou nyní riskujeme, že nám dojde draslík nebo že se jeho cena zvýší,” řekl mj. Bolsonaro.

Přitom odlesňování za účelem “rozkvětu” zemědělství, urbanizace a nezákonné těžby dřeva neohrožují jen miliony jedinečných rostlinných a živočišných druhů pocházejících z povodí řeky Amazonky, ale ovlivňují i lidi na celém světě. Ať už jde o extrémní sucho v brazilském São Paulu, ilegální obchod s divokými zvířaty v hodnotě mnoha miliard dolarů nebo katastrofické dopady změny klimatu, hrozby pro Amazonii mají velmi hmatatelný dominový efekt na celý svět.

A bylo sucho, v deštném pralese

Amazonie v podstatě produkuje přibližně polovinu vlastních srážek. Vlhkost částečně přichází z Atlantského oceánu, kdy se pak vrací do země ve formě deště, přičemž asi tři čtvrtiny se vypařují zpět do atmosféry. Deštný prales se nazývá deštným proto, že je to tedy logicky extrémně vlhké místo, kde stromy vytahují vodu ze země, ta se pak shromažďuje v atmosféře a mění se v déšť. Tato rovnováha je narušena odlesňováním, lesními požáry a zvyšováním globální teploty. Odborníci varují, že koloběh vody se brzy nenávratně přeruší a upevní trend klesajících srážek a delších období sucha, který začal před desítkami let. Minimálně polovina zmenšujícího se lesa ustoupí savaně. Vzhledem k tomu, že již bylo ztraceno 27 % lesů, s jistotou můžeme tvrdit, že jsme tam – dosáhli jsme bodu zlomu.

Pokud, jak se předpovídalo, globální teploty stoupnou o 4 °C, velká část střední, východní a jižní Amazonie se téměř s jistotou stane neplodnou křovinou. Dost možná z ní jednou bude poušť. Dobrou otázkou je, zda-li se toho my, nebo naši potomci vůbec dožijeme, neboť jaké konsekvence může mít, když planeta – představujíce si Zemi symbolicky jako individuální osobitou bytost – přijde o své plíce?

“Bez ohledu na to, co nám kdy udělají, musíme vždy jednat z lásky k našemu lidu a k Zemi. Nesmíme reagovat nenávistně vůči těm, kteří nemají rozum.”

John Trudell, indiánský autor, básník, herec, hudebník a politický aktivista

Moudrost předků

Naše západní společnost se v jistou dobu začala spoléhat výhradně na vědecká data, rigorózní výzkumy a v důsledku toho důvěřovat pouze jevům, které jsou prokazatelné. Bylo by bláhové snažit se tento pohled na věc označit za nefunkční, nicméně aby člověk dostal komplexní obrázek o světě, je třeba zohlednit i vlastní zkušenost a zkušenosti těch, kteří zakoušeli realitu života na Zemi před námi. Dalo by se říci (a snad někteří hnidopichové a nacionalisté odpustí), že naše kultura obecně ztratila spojení se svými kořeny. Naše tradice se znovu a znovu oslavují více pro svůj tržní potenciál a to jak vypadají navenek, než-li pro prohloubení spojení se sebou samým, svými předky a kořeny. Příběhy a mýty, které kdysi rámovaly naši kulturu dávno nahradily konspirační teorie. Hloubku vystřídala rychlost, čas jsme začali měřit v penězích a místo nacházení odpovědí uvnitř, naučili jsme se směřovat pozornost výhradně ven.

Indiáni a jiné domorodé kultury tyto naše nešvary ještě zcela nepřevzaly, ačkoliv se o to usilovně snaží. Stále mezi nimi najdeme ty, jejichž vnímání světa je často ještě stále původní, obdobně jako jejich spojení s přírodou, umění života v souladu s přírodními silami, a také znalosti využití rostlinných medicín. Perspektiva náhledu na život a na svět, kterou indiáni a další původní kmeny napříč historií lidstva uchovali, a stejně tak rituály, skrze které se s Matkou Přírodou, Velkým Duchem a spolu navzájem propojují, nabízejí jistou možnost návratu k vlastním kořenům i pro nás. Jakoby oni drželi a byli ochotni s námi sdílet klíče, které padnou i do našich dveří – to abychom se i my mohli propojit s naším kouskem Země. Naslouchejme jim.

 

Záblesky naděje

Říká se, že naděje umírá poslední. Je to tak trochu klišé, ale v tomto případě nám možná nezbývá než věřit. Můžeme věřit v nové technologie, o jejichž schopnostech revitalizovat půdu se nám ani nesnilo. Můžeme věřit v moc permakultury a obnovy Země.
Také můžeme podporovat projekty jako jsou Sarava nebo Forest.ink, které s tím nejlepším záměrem dělají, co můžou, aby podpořili domorodé kmeny během toho, co se jim jejich domov doslova rozpadá pod nohama.

Také, můžeme přiložit ruku k dílu. Pokud bychom jako obyvatelé této planety, děti Země, spojili síly, pořád bychom snad mohli vědci předpovídaný osud zvrátit. Anebo taky ne. Nicméně, buďme si vědomi následků, které způsob našeho života – nahlížeje na něj z komplexní perspektivy lidského druhu – na životní prostředí, a to nejen naše, ale i rostlin, zvířat, lesů, řek a moří, zkrátka planety, má.

Tento článek byl publikován v zářijovém čísle časopisu Regenerace. 
Autor: Eva Césarová

Podělte se o své myšlenky